Cukr a sůl v podpoře obezitogenního prostředí

Cukr a sůl v podpoře obezitogenního prostředí

hands_epsom_salts

Chuťové preference se nastavují ve vztahu ke sladkému, slanému a energetickému obsahu, o které rozhoduje obsah tuků. Toto nastavení vývojově rozhodovalo o možnostech přežití ve vztahu nepříznivým životním podmínkám. Pokud kojenecký růst v přechodné stravě probíhal na neobohacovaných  příkrmech (čerstvá strava neobsahuje navýšené množství cukrů, soli ani tuků) – jsou přírodní podmínky příznivé a není nutné je chuťově upřednostňovat. Pokud se doplňují  (jednoduché cukry ze zásob medu, řepného cukru a složené cukry ze skladovatelných příloh: obilí, brambory, rýže, kukuřice a tuky z domácích zvířat), byly přírodní podmínky nepříznivé a je výhodné je dlouhodobě upřednostňovat. Naprogramování  k slané chuti předpokládá, že v čerstvých potravinách je malý obsah soli. V případě zvýšeného příjmu soli v přechodné stravě se upřednostňují zdroje ze zásob a pro budoucí přežití je výhodné ji zvyšovat. Tento mechanismus se stává nevýhodným v případě snadné dostupnosti soli. Každá matka chce pro své dítě to nejlepší a zároveň nejchutnější a pokud sama byla nastavena na  slané chutě, svému kojenci bez důrazného upozornění nabídne taktéž přisolený přídavek, který se do budoucna stává rizikovým faktorem vysokého krevního tlaku. Potraviny jako hranolky, brambůrky, pizza by neměly patřit do stravy kojence. MUDr. Zlatko Marinov, zlatko.marinov@fnmotol.cz